Na kačenky jsem měl smůlu, májovek bylo jen pár, ale teď konečně přišla pořádná sklizeň. V půlce května můžete najít krásné a masité sírovce. Houbu, kterou milují všichni fajnšmekři a které se anglicky říká kuře co roste na dřevě.
Mladý sírovec žlutooranžový je nádherně barevný a v kuchyni mimořádně vděčný. Roste obvykle na rozkládajícím se dřevě, hodně v lužních lesích, na břehu rybníků či potoků. Najdete ho na popadaných kmenech vrb a topolů, ale i na dubu či na ovocných stromech. Ten můj vyrostl na vrbě. A co s ním?
Nejlepší jsou dvě úpravy: pečený na curry nebo naložený v nálevu. V obou případech je třeba sírovce nejprve lehce povařit, vodu vymačkat a pak už s ním pracovat jako s masem. Třeba ho nakrájet na nudličky, osmažit s cibulí na pánvi, přidat žluté curry, trochu chilli a kokosové mléko.
Nejraději mám sírovec nakládaný jako matjesy – tedy v octovém nálevu s vínem, cibulí, bobkovým listem, novým kořením, pepřem a trochou olivového oleje. Potřebuje ideálně dva týdny, ale bojím se, že tak dlouho čekat nevydržím. Naštěstí na místě, kde jsem ho našel, už roste další várka.