„Kdo z vás to má?“ soptil kdysi dočasně mocný muž, ale mělo to znít: „Kdo z vás to dá?“ Paroubka dávno odnes čert, otázka ovšem zůstala. Pro lákavé výzvy nemusíte chodit daleko. Třeba v Chilli Pointu v Havelské ulici nabízejí nejpálivější steak v Praze. Musíte podepsat revers, načež ho kuchař servíruje v plynové masce.
Pokud nechcete vstoupit do Klubu přátel žehu, jak si říkají tamní milovníci chilli papriček, můžete si udělat k snídani míchaná vajíčka se skořápkami. To zase doporučuje lektor kreativity Eric Maisel. Jíst se to sice nedá, ale zase je to celkem milá kravina v duchu hesla pojďme dělat věci jinak.
Já jsem si vybral jinou výzvu a rozhodl se spořádat na posezení tucet vajec k snídani. Křepelčích. Jak jsem je tak smažil, říkal jsem si, jaká je to škoda, že tahle kropenatá vajíčka nenabízejí k snídani v českých bistrech a kavárnách. Vždyť třeba v Asii si můžete vařená křepelčí vejce k svačině koupit na každém nádraží.
Půvabná vejce křepelek mají mnohem více vitamínů a zdraví prospěšných látek, než vejce slepičí a v mnoha zemích se konzumují ze zdravotních důvodů po tuctech – a dokonce syrová. Já jsem si však raději opekl na másle s čerstvým pepřem a parmazánem. A pokud bude nějaký hnidopich počítat vejce na obrázku, tak ano, má pravdu, je jich třináct.