Říkalo se, že když se na statku vařila slepičí polévka, byl nemocný buď sedlák nebo slepice. Slepičí vývar naše babičky považovaly za dokonalý lék na všechny neduhy těla i duše. Není na čase se k němu zase vrátit? Ale prosím, z těch kuřat za 54.90 ho fakt nedělejte.
Na Šumavě se po generace vařil legendární formanský úkrop, který představuje zřejmě nejluxusnější formu česnečky ve střední Evropě. Nebyla to polévka nejlevnější, nicméně měla schopnost probrat snad i mrtvého (předpokládám, že na Hradě už pár měsíců nevaří nic jiného).
Takže jak na to? Ideální je celá domácí slepice, nicméně pokud ji nemáte, můžete použít také kohoutka (odříznete jenom prsa a stehna a zbytek už použijete na vývar).
Začátek je trochu pracnější. V hrnci nejdřív opečte do hněda čtyři půlky cibule a velkou hlavu česneku rozříznutou podélně (ani jedno se neloupá), pak je dejte stranou a opečte na kostky nakrájenou kořenovou zeleninu, opět lehce do hněda. Zeleninu znovu vyndejte a opečte na osminy rozdělenou slepici.
Pak už všechno vraťte do hrnce, přidejte vodu, kousek uzeného žebra (není úplně nezbytné, ale v původní verzi nesmělo chybět), pepř, nové koření, bobkový list a sůl. A vařte pod pokličkou na mírném plamenu dvě až tři hodiny.
Na konci pokličku sundejte, polévku přeceďte a podle chuti nechte zredukovat tak, aby vám zbyl maximálně litr vývaru. A je téměř hotovo. Ještě do „vařícího“ vývaru přimíchejte dvě lžíce husího sádla a šest a rozetřených stroužků česneku a můžete podávat. A pozor, bude to síla.