Co mám tentokrát na talíři? Jasně, je to steak, ale jaký? Je jemný, šťavnatý a chuťově mnohem rafinovanější, než tuctové hovězí. Bohužel, v žádné restauraci široko daleko vám tuhle pochoutku nenabídnou.
Steak z velrybího masa, konkrétně z plejtváka malého, jsem ochutnal v Reykjavíku. Přestože jsem ho chtěl vyzkoušet především jako gastronomickou kuriozitu, překvapil mě výtečnou chutí. Dal bych si ho zas, ale to není tak jednoduché.
V Evropské unii je konzumace velrybí masa zakázaná a pokud chcete tento steak ochutnat, musíte se vydat na cesty. A to rychle, než padnou i poslední velrybí bašty, jako je Norsko či Island, kde se velcí kytovci stále ještě loví.
Na Islandu je možné ochutnat řadu gastronomických kuriozit – krásný ostrov patřil v minulosti mezi nejdrsnější místa planety a jedlo se tu kde co. A tak tradiční hospody dodnes nabízejí vařenou ovčí hlavu, klobásky z beraních koulí či pstruha uzeného na ovčím trusu.
To všechno ovšem strčí do kapsy fermentované žraločí maso, které se musí nejdříve na několik měsíců zakopat do země, aby se zbavilo nepoživatelného amoniaku. Přesto každé sousto doprovází poměrně nepříjemný zápach čpavku, takže ochutnat s vypětím sil lze, ale to je asi tak všechno.