Když se vydáte na oběd do restaurace vzdálené 100 kilometrů od Prahy, chcete sakra velký zážitek. A nejen gastronomický. Lehce nadprůměrná kuchyně v tomto případě nestačí. A to je také hlavní problém restaurace Ulrika v Třebívlicích.
Samotný projekt zaslouží uznání. Jeden z nejbohatších Čechů tu na zelené louce vystavěl za 300 milionů moderní vinařství Johann W, které je v současné době v Čechách jedničkou. A to hlavně díky zkušenému Martinu Nesvadbovi, jehož styl dobře známe z předchozí štace ve vinařství Kolby.
Potěší i příběh. Vinařství vzniklo v místech, kde se na úpatí rozkošných sopek pěstovala réva téměř tisíc let. A v Třebívlicích navíc žila baronka Ulrika von Levetzow, poslední láska velkého Goetha (samozřejmě básníka, a ne skladatele, jak nám Goetha představil mladý číšník).
Zarazí ovšem prostředí. Když není teplo na terasu, sedíte v rozlehlé ratejně, která nemá nápad ani atmosféru (není divu, když byla určena na rauty). Pohodě nepřidá ani škrobená obsluha, která je vycepovaná k tomu, aby vždy po třetím soustu přišla ke stolu s otázkou, jak vám to chutná?
Samotné jídlo je fajn, vzorně dochucená kulajda patří k těm lepším, nápad s domácím gothajem je vtipný, ovar zase zůstal lehce pod průměrem. Nejlépe fungovaly ryby, zvlášť pečený okoun ve skvostné prezentaci s hlavou i ocasem na talíři bude bodovat v každé restauraci. Ale na tak dlouho cestu je to fakt málo.