To máte tak. Jsou játra a játra. Játra ze staré krávy, která by nežral ani pes, játra z mladého jehněčího, která si dělám každý podzim a dlouho patřily k mým favoritům a pak játra, která jsem ochutnal poprvé včera. Po pravdě – nic lepšího jsem už dlouho nejedl.
A navíc, bylo to velké překvapení. Když jsem jel včera ráno pro mléčné kůzlátko, určené ke slavnostní velikonoční večeři, s nadšením jsem zjistil, že jsem dostal také vnitřnosti – hlavně rozkošná jatýrka.
Mohl to být efektní předkrm pro všechny, taková luxusní jednohubka jako pozdrav z kuchyně, ale já jsem řekl ne. Na to jsem zase velký sobec, abych se dělil o takovou dobrotu. A tak jsem si játra pár týdnů starého kůzlátka připravil k obědu.
Orestoval jsem je na másle, jen maličko zasněžil solí a pepřem, přidal pár lístků medvědího česneku a přilil kapku vína. A bylo hotovo, dále stačil jen chléb a trocha mělničiny, jak se vždycky říkalo mělnickému Ryzlinku.
Výsledek předčil veškeré mé očekávání. Játra měla skvostnou chuť, byla jemná a lahodná jako foie gras, ale úplně bez tuku, měkoučká jako nadýchaný smetanový dort. Ta chvilka štěstí byla sice krátká, ale teď už vím, kde hledat…