Tedy vím jak, může za to šéfkuchař z Chateau Mcely Honza Štěrba. Bavili jsme se před pár dny o nejlepších chutích, co kdo kdy ochutnal a on na první místo vyzdvihl smažený ovčí mozek. A pak už to šlo ráz na ráz.
Jako každý podzim mi v neděli přišla domů objednaná ovečka, tedy už stažená, ve dvou polovinách. A protože si beru také hlavu na vývar, rozhodl jsem se vyzkoušet Honzův tip. Jenže dostat se dovnitř, to byl celkem problém. Pilka na železo praskla po chvilce a tak jsem musel nasadit hrubou sílu. Sekáček a paličku.
Nakonec jsem mozek osvobodil. Neporušený a inspirativní. Hlavou se mi v té chvíli honily všelijaké myšlenky, jako že v té podivné, šedo bílé hmotě je vlastně naše všechno, vnímání sebe sama, touhy, pocity, vzpomínky…
Dost sentimentu. Mozek jsem podle rady Honzy Štěrby nakrájel na malé bochánky velikosti čokoládových pralinek, obalil je v mouce a osmažil na másle. Společně se dvěma stroužky česneku na pánvi.
A? Výsledek předčil veškeré očekávání. Plná a přitom jemná exploze chutí oscilující mezi chutí morku a brzlíku se snoubila s mazlavou konzistencí lehce opečených foie gras. Samozřejmě, je to trochu hardcore, ale z kulinárního pohledu parádní zážitek, který si příští rok na podzim rozhodně zopakuji.