Mučí vás únorová gastronomická nuda? Nikde nic neroste, nejsou žádné trhy, žádní farmáři, jedině tak vylézt v Beskydech na kopec a škemrat u měsíčků… Dokonce i Jamie Oliver ve své inspirativní knize The River Cottage Year píše, že únor fakt nesnáší, protože je to naprosto jalový měsíc. V lednu si ještě skočí na sluky (hm, to u nás už bohužel nejde), ale v únoru jenom leží za pecí a čeká, až ho vysvobodí březen.
A co se na celý problém podívat z jiného úhlu? A nastavit si únor jako měsíc experimentů a splněných přání, kdy si v kuchyni můžete vyzkoušet to, na co obvykle nemáte v sezóně čas, protože se zrovna trhá medvědí česnek, vydlabávají dýně, zavařují kdoule nebo se obvolává jeden farmář za druhým s otázkou, zda mu nezbyde jedno malé, sotva čtyřkilové mléčné kůzlátko…
Jednou z mých oblíbených pochoutek, na které vždy v únoru přichází čas, je vařený hovězí jazyk. Je to poměrně jednoduché a mimořádně vděčné. Jazyk se pozvolna vaří dvě až tři hodiny v osolené vodě s kořenovou zeleninou, cibulí a kořením (nové koření, jalovec, celý pepř, bobkový list), pak se jazyk stáhne, nakrájí na plátky, které můžete zlehka osmažit na másle nebo na olivovém oleji (maso tak dostane ještě o fous lepší chuť).
Na talíři mu sluší kaparová, koprová či křenová omáčka a opečené brambory, ale klidně stačí pořádný chléb, dijonská hořčice a křen. A ještě jedna poznámka. Sem tam někdo při servírování jazyka brblá, jako kdysi moje dospívající dcera: „Já přece nebudu jíst něco, co měl už někdo jiný v hubě.“ Vůbec se toho nebojte. I jí to vydrželo jen do prvního sousta…