Kdo nikdy neochutnal fondue, snad se neměl ani narodit. Tak planě a zbytečně zahodit svůj život… Tak nějak to vidí Švýcaři, kteří dali tohle fantastické jídlo světu. Ani se nechce věřit, že to byl kdysi pokrm chudých. Taková z nouze cnost. Co dům dal.
Starého a tvrdého chleba bylo na horských chalupách vždycky dost. A stejně tak nechyběl ani pěkně vyzrálý sýr. Samo o sobě se to moc jíst nedalo, ale stačilo sýr rozehřát v hrnci s vínem, přidat trochu česneku, pepře nebo špetku chilli a sytá pochoutka byla na světě.
Jméno vynálezce samozřejmě není známo. Zato krajových receptů najdete spousty. Co třeba přidat muškátový oříšek nebo sýr dochutit třešňovou pálenkou? Švýcaři fondue stále milují a dopřávají si ho kde se dá. Klidně při plavbě lodí, jízdě ve vlaku nebo dokonce v tramvaji.
Každý kanton má jinou tradici. Ve Fribourgu do sýru namáčejí pečené brambory ve slupce, zatímco v Ženevě přidávají do fondue dušené smrže. Obvykle se na přípravu fondue používá chuťově výrazný sýr Gruyere, který se už 900 let připravuje z mléka krav pasoucích se na rozkvetlých vysokohorských stráních, ale přidává se i Emmental či Appenzeller.
A co znamená ta babička? Každý milovník fondue ví, že nejlepší je křupavá a chuťově výrazná krusta, která se vytvoří na dně hrnce. Říká se jí babička. Proč? Nikdo neví. Snad kvůli tomu, že připomíná svraštělou kůží starých lidí.
Někdy se právě v tomto okamžiku do zbytku fondue rozklepne vajíčko, čímž jídlo získá ještě další chuťovou podobu. A ještě malá drobnost. K fondue se nepije červené, ale bílé víno. Nejlépe z Wallisu.