Jak si poradit s neposednou chobotnicí? Zabte ji. Pak ji uvařte v dobrém vývaru s kořenovou zeleninou a opečte na pánvi. Není to nic, čeho by se měl člověk bát. Při přípravě chobotnic pohoří maximálně Bridget Jones.
Spor se vede o to, jak měkká má být. Může být skoro jako dort, takhle ji milují lidé žijící kus od moře, a je jedno, jestli jsou z Milána nebo z Olomouce. Naopak Italové či Řekové narození přímo na pláži tvrdí, že chobotnice musí zůstat lehce žvýkavá.
„Nesmí být tuhá, proto se s ní mlátí o kámen, ale nesmí být ani měkká, v tom je ten vtip. Měla by být žvýkavá, jenže taková konzistence lidem z vnitrozemí nechutná,“ přesvědčoval mě nedávno šéfkuchař a taky vášnivý tanečník Emanuele Ridi.
Když koupíte „chlazenou“ chobotnici v Makru, jako jsou ty dvě nebožačky na obrázku, bude již zmražená a zase rozmražená, takže bude téměř vždycky měkká. Proto ji nesmíte vařit moc dlouho, aby na talíři nebylo místo masa bláto.
Po uvaření ji můžete nakrájet na malé kroužky, osmažit v těstíčku a servírovat s dobrý chlebem a česnekovým aioli, nebo celá chapadla opéct na pánvi s trochou česneku a chilli, přidat můžete i cherry rajčata. A k tomu pastu nebo opečené brambůrky.