Jaro přišlo o pár dní dřív, všechno se zelená a některé listí už je k snědku. Pro první letošní sklizeň jsem musel do ledového horského potoka, kde jsem objevil krásnou kolonii potočnice lékařské, známé také pod jménem řeřicha potoční.
Tahle vodní bylina z našich talířů téměř vymizela, přitom už ve starověku měla znamenitou pověst, nejen kvůli své příjemně nahořklé, svěží a řízné chuti, ale také pro své předpokládané účinky – ježto měla zvyšovat chrabrost, podávala se vojákům před bitvou.
Dnes pomůže spíše v boji s jarní virózou. Křehké lístečky jsou nadupané vitamíny a minerály, posilují imunitu a hlavně skvěle chutnají, zvlášť ve srovnání s umělými bylinkami ze skleníků.
Pro svou pikantní chuť se hodí k dobrému kváskového chlebu (mám rád 66 z esky či téměř umělecký chléb z praktiky), který stačí namazat máslem či cottage sýrem a posypat potočnicí. Ale skvěle doprovodí jako originální příloha třeba pečené filátko z pražmy či mořského vlka.
Jenže jak už to v pohádkách chodí, i tady obchází hnusná čarodějnice zvaná motolice jaterní, celkem nebezpečná infekce, kterou může být potočnice kontaminována. U nás se naštěstí moc neobjevuje, ale riziko stejně zůstává.