Mléko ani strdí už není potřeba, milý praotče, posílej jenom prasata. Už teď spolykáme 45 kilogramů vepřového masa na osobu, oproti ubohým 9 kilogramům hovězího. Přitom ještě před 80 lety lehce vedlo hovězí (v roce 1936 v poměru 15 ku 14 kilogramům).
Osobně tu lásku k prasatům nechápu. Stačí porovnat jednotlivé partie u obou zvířat a téměř vždy zvítězí hovězí. Hovězí jazyk je delikatesa, stejně jako hovězí líčka, zatímco podobné kusy prasátka jsou chuťově průměrné. Hovězí steak je králem veškerého masa, hovězí žebra bez debat předčí vepřovou konkurenci, stejně jako skvostný vývar z hovězí oháňky.
Dobře, dobře, křičí hrusický řezník z Ladova obrázku, ale co takový ovar, jitrnice, jelita? Jenže i na druhé straně máme stále co přihazovat: třeba dršťky, játra, květovou špičku či prorostlý krček, bez kterého se neobejde žádný pořádný burger. A co teprve telecí kližka nasekaná přes morkovou kost. Božské milánské osssobuco.
Jenže náš agitátor v prasečích barvách ještě zkouší blufovat a vytahuje z rukávu poslední tajný trumf v podobě smaženého řízku, bez kterého se žádný Čech nikdy nevydá na cestu. Jenže i tenhle argument se bortí jako krabička z karet, vždyť stačí přebrodit řeku Dyji a na předměstí Vídně si objednat slavný vídeňský řízek připravený z jemného, tence naklepaného telecího masa…