Tenhle trik mi před časem prozradil brněnský restauratér Janko Martinkovič. Na přípravu skvělé chobotnice nepotřebujete vůbec nic, ani olej, ani vodu. Nekecám. Chcete to tajemství prozradit? No tak dobře.
Ideální je zhruba kilogram velká chobotnice, která se u nás prodává obvykle zamražená a rozmražená, což vůbec nevadí, právě naopak. Už s ní totiž nemusíte mlátit o futro a bude krásně měkká. Nakrájejte ji na jednotlivá chapadla, ta vložte do litinového hrnce (funguje i tlustý smalt) a přiklopte pokličkou. Jen tak, bez ničeho. Ani solit se to nemusí, protože maso hlavonožce je plné slané mořské vody.
Jen se nesmíte bát, že se to začne pálit či škvařit. Trvá to pár minut, než chobotnice pustí první šťávu, pak je třeba snížit plamen na minimum a nechat chobotnici dusit ve vlastní šťávě zhruba padesát minut (podle velikosti chapadel). Ne konci je třeba pokličku sundat, zvýšit plamen a šťávu z chobotnice zredukovat podle chuti.
A pak už záleží jen na vás, jaká bude finální úprava. Janko přidává pár kapek olivového oleje, pár kapek citronu a nasekané čerstvé bylinky, já jsem vyzkoušel také verzi, kdy jsem uvařenou chobotnici na tři minuty opekl na pánvi s rajčaty, česnekem a čerstvým pepřem. Toť vše. Teď už stačí jenom nakrájet bagetu a hostina je hotová. A pak že bez práce nejsou koláče.