Mezi londýnskou zlatou mládeží je tenhle valentýnský fígl celkem známý. Pozvete holku do jednoho z oblíbených Oyster barů na šampaňské a ústřice a když syrové mlže na ledu přinesou na stůl, nepozorovaně do jedné z lastur položíte perlu. Klidně falešnou, stejně to žádná z nich nepozná. A pak už čekáte na výbuch emocí: „Bože, já jsem našla perlu! Stal se zázrak. To je znamení, že spolu budeme šťastní…“ Ledy jsou prolomeny, v noci bude vše.

Občas se ovšem stane, že při otvírání ústřic najdou kuchaři pravou přírodní perlu, což nám před pár dny hlásil šéfkuchař pražského Oyster baru Jirka Nosek, který zde ústřice servíruje třeba s chilli kaviárem či broskvovým sorbetem. Údajně tu našli už čtvrtou perlu, nikoliv letos, ale od otevření podniku, což znamená zhruba jednu perlu za rok, nebo taky jednu perlu na nějakých padesát tisíc ústřic.

Zajímavá je otázka, komu vlastně ta perla patří? Kdyby tu prodávali již otevřené ústřice položené na ledu, zůstala by restauraci. Pokud si však host objedná tucet ústřic konkrétního druhu, které mu kuchař otevře, měla by být perla jeho, zatímco kuchař by měl obdržet nálezné. Jenže poslední perlu našel host až u stolu, vlastně až v puse, takže kuchař pro tentokrát přijde zkrátka a host může být zase rád, že malé zrnko písku obalené perleťovinou nespolknul.

A pokud by vás zajímal výraz házet perly sviním, tak správně zní „Neházejte perly před svině, nebo je nohama zašlapou, otočí se a roztrhají vás“ a pochází z Evangelia sv. Matouše.