Od první chvíle, kdy jsem napsal o svém půstu, ptají se mě kamarádi a známí, co že to vlastně jím, když teda nic nejím. A všichni si barvitě představují, jaká to musí být nuda, žvýkat jen suché knedlíky, vařené brambory či kyselé zelí. Tak totiž dopadne česká kuchyně, když z ní odstraníte maso a mléčné výrobky.
Je pravda, že půst našich předků býval poněkud nudný. Tak třeba na Hané se před sto padesáti lety jedl v období půstu obvykle jen chléb a zelí, ráno zelí kyselé, večer zase vařené. Tuhle otravnou dietku jim občas zpestřila čočková či hrachová polívka a vařené křížaly.
Na Šumavě se zase podávala pučálka, tedy naklíčený a osmažený hrách s česnekem, pepřem a majoránkou, nebo také lepenice, vařené brambory s kyselým zelím a osmaženou cibulkou. A nechyběla ani nastavovaná kaše, ječné kroupy s vařenými brambory a cibulkou.
Já mám naopak celkem štěstí, neboť i když jsem se rozhodl pro půst víceméně veganský, tedy bez veškerého masa a mléčných výrobků, ale také bez dortů a všech dalších sladkostí, strádat příliš nebudu. Moje menu obohatí řada italských, arabských či indických pokrmů, z nichž se nemusí nic odstraňovat, neboť jsou přirozeně veganské. A co tedy jím? Vydržte, příště přidám jídelníček.