Skvostný zářez minulého týdne. Díky dlouholeté kamarádce, toho času úspěšné květinové kuchařce Janě Vlkové, jsem objevil geniální kytku, která krásně vypadá, výtečně chutná a navíc roste divoce na všech haldách a rumištích.
I když se jí říká divoká brokolice, neboť té jakoby z oka vypadla, její správný název je vesnovka obecná. Je to pionýrská rostlina, která osidluje prázdná místa, než ji o dva, tři roky později vytlačí silnější druhy, takže její hledání může být občas trochu náročnější.
Ale kdo hledá, najde. Sklízeli jsme nejen na haldách nad motolskou nemocnicí, ale také v centrálním parku na Praze 13. Samozřejmě v místech, kam nechodí psi. A zatímco kuchaři z luxusních restaurací platí majlant za skleníkovou výhonkovou brokolici, pro vesnovku se musíte jenom ohnout.
A co s ní? To samé, co s její větší sestřičkou. Lehce blanšírovat a pak šoupnout na chvilku k dopečení k téměř jakémukoliv masu – o svátcích jsem přidal k pečené štice i k mléčnému kůzleti. Je jemná, příjemně křupavá a vizuálně působivá.