Talíř poctivé domácí polévky je lepší než guláš se šesti. Přitom když máte po ruce vývar, vykouzlíte podobný podzimní „multivitamín“ za pár minut. Naposledy mě potěšila variace na dršťkovou polévku, v níž místo hovězích žaludků sehrála hlavní roli hlíva.
I když jsem nikdy nebyl moc polévkový (ano, ano, naše milované školní jídelny a jejich vodové blafy sehrály své), dneska už polévky miluji a zvláště na podzim a v zimě ujíždím na hutných vývarech s darem probudit i skoro mrtvého.
Třeba jako ta dnešní hlívová dršťkovka. A přitom to nebyla žádná věda. Na začátek jsem na oleji do hněda orestoval dvě hrsti nadrobno nakrájeného celeru a petržele, přidal jsem dvě lžíce povařených a rozmixovaných sušených rajčat, dva stroužky naškrábaného česneku, pepř, sůl, červenou papriku a trochu chilli.
Zmírnil jsem oheň a přihodil zhruba 200 gramů na proužky nakrájené hlívy, co mi roste v dětském pokoji. Když byla hlíva měkká, přilil jsem litr jehněčího vývaru, nechal polévku přejít varem a bylo hotovo. Nevýhodou je, že mi obvykle nic nezůstane a i když jsem navařil čtyři poctivé dřevorubecké porce, snědli jsme celý hrnec jen ve dvou. Na posezení.