No, zítra možná budou, ale za týden už ne. Jeřabiny jsou po teplém létě krásně zralé, padají ze stromů a mlsají je ptáci. Bohužel, k srdci šéfkuchařů moc nepřirostly a téměř nikdo s nimi nepracuje. A to je velká škoda, neboť patří k nejkrásnějším a nejchutnějším bobulím podzimu.
Navíc nabízejí mimořádně pestré využití. Můžete je usušit do zimních čajů, můžete je využít jako hlavní chuťovou složku podzimní granoly (k přípravě tohoto kouzelného jídla se vrátím za pár dní), nebo si z nich udělat skvělý džem. Jak?
Já jsem je dochutil pomerančovou šťávou a zázvorem. Na kilo jeřabin stačí dva, tři pomeranče, deset centimetrů zázvoru, trochu soli a 150 gramů cukru. Nemám to rád přeslazené.
Z jeřabin připravuji také omáčku k masu, hlavně ke zvěřině. V hrnci upeču jeřabiny, ochutím je badyánem, skořicí a špetkou chilli, přidám půl lžičky soli, podle chuti trochu cukru a nakonec vše propasíruju přes síto.
Nejvíce mě však jeřabiny nadchly jako ozdoba pomalu pečeného masa. Stačí, když je přihodíte půl hodiny před koncem pečení, ať je v hrnci divočák, jehněčí či vepřové, jejich lehce nakyslá, šťavnatá chuť přidá jídlu chuťový i vizuální šmrnc. Zvlášť v zimě, proto jsem si část jeřabin také zamrazil.