Máš k tomu nějaký chleba, optal jsem se před časem na obědě u své dcery. Teď nemám, měli jsme jenom babiše, ale ráno jsem ho hodila do koše, protože dva dny od nákupu už smrděl a chytal plíseň.
Možná to byla poslední kapka. Pár týdnů poté si její muž udělal pekařský kurz a teď si pečou dvakrát týdně vlastní chléb. Stejně jako spousta mých známých a kamarádů.
Jen já jsem pořád odolával. V životě jsem nic neupekl a pokud jsem měl vykouzlit dezert, udělal jsem smažený banán s kokosovým mlékem. Na chleba bych si nikdy netroufnul. Jenže pak jsem psal o chlebu téma do Gurmetu a tak jsem se rozhodl, že to musím zkusit.
Mám rád žitný chléb, takže jsem zvolil poměr 66 procent žitné na 33 procent pšeničné mouky, oproti receptu jsem přihodil pár gramů soli navíc a kmín jsem zlehka poškádlil v hmoždíři. Těsto se celkem povedlo, ale pak začaly problémy.
V pokoji nebylo moc teplo, těsto nekynulo a časový plán se hroutil. Nakonec se začala vzpouzet trouba, nezvyklá makat na plný výkon, takže místo abych měl v deset večer hotovo, strašil jsem s tím jedním bochníkem ještě hodinu po půlnoci.
Když jsem se v neděli probudil, čekal mě jeden z nejhezčích zážitků v poslední době. Chleba. Vlastní chleba, navíc celkem povedený. Ale to největší překvapení přišlo v dalších dnech. Ukrajuji z bochníků už pátý den a chleba je stále stejně dobrý. V koši neskončí ani kousek.