Vegany beru, jejich postoj je konzistentní a když nad svým jídlem trochu přemýšlejí, dá se s tím bez problémů žít (a přežít). Chápu i ty, kteří maso moc nemusí, sám – i když to tak nevypadá – jím maso poměrně zřídka. Jako sváteční jídlo.
Co ovšem nechápu, to jsou militantní vegetariáni, nejčastěji ženy, které jsou sice u svých „nevege“ partnerů schopné tolerovat plátek vepřového či šunky, neboť za tím už nikdo nevidí živé zvíře, ale když spatří mou fotku kůzlátka na pekáči, posílají mě rovnou do horoucích pekel.
Přitom stačí převést řeč třeba na sýry a začnou se rozplývat. „Sýry miluju, hlavně ty francouzské, skvělé jsou ovčí, kozí. Jen tak s máslem a s bagetkou, nebo se salátkem…“ Jako bych je slyšel. Myslíte, že to nemá s mým kozlíkem nic společného? Ale má.
Kozí farmy jsou dneska v kurzu, jenže jak každý ví, mléko dávají jen kozy, z kozlíků je nedostanete ani odsávačkou. Proto se třeba v Británii a v dalších zemí kozlíci po narození vybíjeli a protože je nikdo nejedl, končili po tisících v kafilérii. Jenže to vám na tom sýru nikde nepíší, že?